DO KRÁLOVSTVÍ ŠŤASTNÝCH LIDÍ

Dánské království je země jednoho z největších pohádkářů, jednoho z největších a nejznámnějších astrologů, jedné z nejznámnějších stavebnic na světě a údajně nejšťastnější země nějšťastnějších lídí (to mápotvrzovat hned několik nezávislých průzkumů současně). Jestli nic z toho, tak alespoň skutečnost, že v Dánsku to není odnikud k moři dál než 50 km by mohlo být dostatečným lákadlem pro návštěvu. Jenže, jak zaznělo na jedné internetové diskuzi, kterou jsme pročítali, proč se zdržovat v zemi, kde nejvyšší kopec má171m nad mořem, když Švédsko a Norsko jsou za rohem? Proč? Ta otázka nám rezonovala tak dlouho v hlavách, až jsme si řekli, že pojedeme do Dánska. Přišlo nám to, alespoň z dálky, jako dobrý nápad, jak prozkoumat něco, co se dá nazvat přechodem mezi evropskou pevninou a Skandinávií.

Dánsko jsme, pro náš výlet, rozdělili na  Jutský polostrov (navazuje na Německo) a  ostrovy Fyn a Sjaelland. Na tom druhém se nachází hlavní město Dánska Kodaň. K Dánsku samozřejmě náleží téměř tisíc ostrovů a ostrůvků, ale nebylo naši ambicí vybočit z uvedeného teriotoria.

Začali jsme tedy Jutským poloostrovem. Je jakýmsi neurčitým přechodem mezi Německem a Skandinávií. Hranice se zde v historii několikrát stěhovala sem a tam a dokonce sami obyvatelé měli možnost ovlivnit, zda budou patřit k té či oné zemi, tedy zda budou v republice nebo v království.

BAHNO KAM SE PODÍVÁŠ

Rozhodli jsme se objet Jutský poloostrov po směru hodinových ručiček a tak našim prvním záchytným bodem v Dánsku se stává ostrov RØMØ spojený s pevninou devítikilometrovou hrází. Ostrov je rušným turistickým místem v oblasti watového moře. Tento název v sobě skrývá pobřežní pás bahna mezi Německem a Dánskem v délce mnoha kilometrů. Pro nadšené biology zřejmě příležitost nahlédnout do počátku dějin života na zemi. A skutečně se zde na několika místech konají “holinkové” výpravy i s kvalifikovanými průvodci. Pravdou je, že zajímavé lastury naleznete i na okraji baheního nánosu u břehu.

Na ostrově RØMØ, ostatně jako v celém Dánsku, fouká, hodně fouká. Tady možná ještě o něco více, proto je to vyhledávané  místo pro surfování. Protože na západní straně je břeh vyvýšen jen nepatrně a v dlouhých úsecích je plochý, vznikla tady odlivem a přílivem vyloženě rovná písková dráha pro kite-buggying. Možné a zajímavé je také dojet obytkou po této pískové “superpláži” až k moři. Jen nesmíte zapomenout včas odrazit zpět. Příliv je rychlý a následné pohyblivé písky nemilosrdné.

Na ostrově je příjemné cestovat na kole či pěšky. Místo našich hor a kopců jsou zde jakési homole. Zážitkem se tak stává “výstup” na 19m homoli z níž je nádherný rozhled po ostrově, neboť se jedná patrně o jeho nejvyšší bod.

Kemp je luxusní, ale drahý. Jenže parkovat mimo se nesmí (v celém Dánsku) a tak jsme si užili alespoňkvalitní sociálních vybavení, obchody i restaurace. Zároveň, protože se jednalo o naše první zakempovánína území Dánska, jsme zde obdrželi identifikační kartu (Capming Card Scandinavia), kterou budeme od teďpředkládat v dalších kempech místo pasů.

VIKINGOVÉ Z RIBE

Z ostrova zajedeme malinko do vnitrozemí. Město RIBE je jakýmsi množstvím našich  “Zlatých uliček” na jednom místě. Je  malebné, možná až příliš, ale určitě stojí za procházku už proto, že se jedná o nejstaršídochované město Dánska. Na hradě v Ribe žila a zemřela počátkem třináctého století královna Dagmar, která byla dcerou krále Přemysla Otakara I a jeho první ženy Adléty Míšenské. Nahlédneme rovněž do katedrály Ribe Domkirke, jediný pětilodní kostel v Dánsku se stále, již téměř 800 let, nedostavěnou věží. Vystoupáme na věž a navštíme rovněž Vikingské muzeum. To je do jisté míry pro nás rozčarováním, neboťexpozice je docela strohá. Takové Náprstkovo muzeum v Praze je určitě daleko pestřejší. Ale děti  zaujme místnost, kde se mohou převlékat do vikingských kostýmů, používat vikingské zbraně a tak se přenést o nějaké tisíciletí zpět. Pokud máte stejné štěstí jako my a děti se vám při těchto hrátkách nezmrzačí, mohli byste zajet do nedalekého vikingského skanzenu, kde se podle všeho dají tyto aktivity praktikovat v přírodě. Vzhledem k nepříznivému počasí jsme vynechali.

Přímo na okraji města je STPL, ale my vyrážíme dál na ESBJERG. Tady jsou sochy “čumilů” - velké sedícíosoby zírající na moře. Je to jakási pieta za ty, kteří na moři ztratili život. Rybářské a mořské muzeum je hned za jejich zády, ale má zavřeno. Velké bílé sochy na pobřeží na nás působí poněkud tíživě, jedeme tedy dál. Dojíždíme do Hvide Sande. Posledních několik kilometrů jedeme po hrázi, vlevo Severní moře v pravo Ringkøbing Fjord. Úžasný zážitek. A kempování tady je vyloženě nádhera (Hvide Sande Camping 55.987128; 8.134122) . Za ochraným valem směrem k moři se nachází několik kilometrů dlouhá pláž, nádherné vlny a na konci pláže rybářský přístav. Fjord, protože je chráněn kopečky, je sice rozlehlý, ale jeho hladina je v podstatě klidná (tedy oproti moři) a tak je to ráj pro surfaře. V tomto místě dokonce včetněsurfařské základny a školy.

SAMI V LESE

Pobřeží Dánska nabízí řadu zajímavostí. Za jednou míříme k vesnici Ferring. V její blízkosti se nacházíčervený maják Bovbjerg Fyr z roku 1877. Červenou barvou je maják natřen záměrně, aby jej námořníci nemohli zaměnit za kostely, které jsou na útesech rovněž rozmístěny. Dole pod útesy Bovbjerg Klint se nachází kamenitá pláž, kde je spousta zajímavých kamínků a tak sbíráme a sbíráme. Na maják je možnévystoupat, leč vítr a déšť jsou tak intenzivní, že s chutí sklesáme do přízemní kavárny se švédským stolem dánských sladkostí. Odsud dal přes Thisted až na vápencové útesy Bulbjerg, které mají být romantickým hnízdištěm ptactva. Kempujeme uprostřed lesa. Malinký baráček, malinká koupelnička, malinká recepcička a v ní babička jako z pohádky a jinak tráva a stromy. Ráno se dokodrcáme na útesy, ale sotva vylezeme z auta hned jsme zase zpátky. V tomhle větru nelítají ani ti ptáci a ještě hrozí že by nás to odneslo. Tak alespoň údaje z tištěných podkladů, podle nich by zde mělo hnízdit až 4000 párů racka tříprstého. Mělo by se jednat o nejjižnější místo hnízdění těchto ptáků. Ale dnes není letecký den a tak sjíždíme z útesů do přístavu Thorup, malinký ještě neturistický přístav plný rybářů a ryb, kde kupujeme suroviny na vynikajícívečeři.

ODUMÍRÁNÍ V POUŠTI

Pokračujem k dalšímu majáku. Náš cíl je odsouzen k zániku. I když maják Rubjerk knude stojí na 60 metrovém útesu, je postupně zasypáván driftujícím pískem, který se drolí z pořeží a je unášen směrem do vnitrozemí. Vrství se ho zde tolik, že nejenže maják dnes nefunguje jako maják, ale selhaly i snahy o jeho zachování jako galerie. Přízemí je  již zasypáno pískem a toho je stále více a více. Je ale velice pravděpodobné, že dříve, než bude tento 23m vysoký maják zasypán, spadne do moře. Oddrolující se útes způsobuje, že jeho hrana se stále přibližuje k majáku. V roce 1900 kdy začal fungovat, stál maják 200 m od hrany útesu, dnes je tato hrana od majáku vzdálena pouhých 20 m. Eroze ročně oddrolí zhruba 2 m pevniny a tak pokud maják chcete navštívit, musíte si pospíšit. Nám se to nepovedlo úplně zcela. Zaparkovali jsme dva kilometry od majáku a šli pěšky. Vítr byl tak silný, že hnal masu písku proti nám, čím jsme byli blíže tím drsnější nárazy zrnek do našich těl byly. Nakonec jsme zbaběle prchli. Ale několik odvážlivců zahalených coby beduíni pokračovalo až na pískovou dunu. My prostě nemusíme být u všeho.

VÍC NA SEVER UŽ TO NEJDE

Každý na cestě má dobrý pocit, když dorazí k nějaké hranici, na nějaký bod, za který již “není možné”pokračovat. Proto jsme se vydali na nejsevernější bod Dánského království - Grenen. Kromě této geografické skutečnosti je místo zajímavé tím,že se zde stýkají Severní a Baltské moře. Parkujeme na nejsevernějším dánském parkovišti a od majáku se po pláži probojováváme větrem (pořád vítr, jestli vůbec někdy přestane foukat ?) až na špičku pláže. A skutečně je tady vidět onen “zip” tedy pruh zpěněné vlny, kde do sebe naráží obě moře. Vypadá to jako by jim bylo jedno, z jaké strany fouká vítr, vlní se proti sobě a přesně v místě setkání obou moří vzniká zřetelná bílá linie. Úžasné, jen koupat se tu nesmí, nebezpečí vírů a proudů. A počasí je takové že nás to ani nemrzí. Spíme na STPL  (57.739272; 10.631849) s hukotem obou moří a kýčovým měsícem, který se schovává za maják.

DOTEK PREHISTORIE - MĚSÍČNÍK

Prší, prší a prší. Co dělat v Dánsku v dešti? Nejlepší je najít nejbližší akvárium, oceanárium či rezervaci. Jsme nadosah městu Hirstals s jeho obrovským oceanáriem (Nordsøen Oceanarium) které, krom obvyklého mořského osazenstva v tom největším možném akváriu, alespoň největším ve Skandinávii, přechovává dva měsíčníky obrovské. Oceanárium které je hluboké přes 8 m a jeho půdorys je něco přes 20x30m pojme  4 miliony litrů vody a tisícovku ryb. Měsíčníci, zřejmě jedni z mála žijících na světě, jsou obrovské ryby (váží1000 kg), které se s důstojností představují návštěvníkům a evokují představy, že jsou z jiného světa, nebo alespoň z úplně jiné doby. A tak sedíme v hledišti před obrovskou skleněnou stěnou a zíráme na ta “vznášející se” stvoření a téměř nedýcháme, protože to je skutečný dotek prehistorie.

VYKRADENÝ HRAD

Hrad Voergård slot slibuje zajímavou podívanou. Krom toho, že je to renesanční hrad s nejširším vodním příkopem, měly by zde být obrazy Rubense, El Greca a Goyi. Řečeno takto, čekáme rozsáhlou obrazovou galerii, jenže ve skutečnosti mělo jít pouze o tři obrazy od tří malířů. Bohužel až při prohlídce zjišťujeme, že Ele Greco je malý, nijak zajímavý obrázek a ty ostatní byly  před několika lety ukradeny.

Hrad je vybaven parožím, skříněmi a historkou o hradní paní Ingebork, která dětem usekávala prstíky, architekta, který ji postavil zámek a kterému něchtěla zaplatit utopila ve vodním příkopu a dokonce tady opatrují krvavou skvrnu na podlaze jako památku na její působení. Pro umocnění dojmu mají ve skříni jakéhosi strašáka coby její duch. Na druhou stranu dochované písemnosti hovoří o tom, že Ingebork pomáhala sedlákům a stavěla špitál pro chudé. Tak nevíme Čachtická paní, nebo matka Tereza?

TAK TROCHU UMĚLÁ PŘÍRODA

Chceme si spravit náladu v přírodní rezervaci Rebild Bakker. Jedná se o přírodní park, který založili v roce 1911 Američané dánského původu. Od té doby se tu každoročně konají oslavy Dne nezávislosti. Kopce, respektive kopečky, působí tak trochu jako uměle vytvořené. Mezi kopečky upravené cestičky, pěkně v řadách vyrovnané stromečky a všude ovečky. Na našince je to příliš dokonalé a správné.

Už když na recepci parku zjišťuji podrobnosti, lehce nadzvihnu obočí nad mapkou, která ukazuje trasy - žlutá2km, modrá 3km, červená 5 km. Recepční mi začne vysvětlovat, že chodit v “terénu” z kopce do kopce je něco úplně jiného než po rovině. Poslal bych jí do Jizerek, nebo do Krkonoš aby si to vyzkoušela. Tady se proběhneme po “boulích”, kterým říkají kopce a které šplhají do neuvěřitelných dvacetimetrových výšek, máme co dělat udržet psa, aby nerozehnal ovečky a jedem dál.

LACHTANI NA DOSAH

Lachtaní rezervace na ostrově Livø vypadá lákavě a tak frčíme ke fjordu Limfjord. Jenže do přístavu Rønbjork dorazíme ve chvíli, kdy loď která obeplouvá lachtaní safari je už na moři. Protože jezdí jen pondělía středa a dnes je středa, máme po lachtanech. I tak to místo stojí za to, kamenitá pláž, kde jsme sami, slunce, nádherná voda. V přístavu koupíme rybu a na parkovišti máme privátní večerní posezení s romantickým výhledem.

ÚLITBA DĚTEM

Patrně není možné navštívit Dánsko s dětmi a nezajet do Legolandu. A tak jsme i učinili. Pravdou je, že zatímco nás dospělé z hluku, množství lidí a ceny vstupného bolela hlava, děti byly nadšené. Lunapark plnýhorských drah, ale i bazénu, autíček, rozhleden, lanových cest atp. pro ně byl skutečně rájem, zatímco pro nás utrpením. Fronta na jednu takovou atrakci se pohybovala v rozmezí 20-45 minut. Samotný koutek modelů sestavených z Lega, u něhož jsme očekávali určitou edukativnost, nebyl zase tak velký, jak bychom si asi přáli. Rovněž zde nebyly modely staveb které bychom předpokládali. Chyběly takové samozřejmosti, alespoň podle našeho mínění, jako například model Eiffelovy věže, šikmé věže v Pise, římského Colosea atp.. Místo toho zde byly sestaveny miniatury městeček ve Švýcarsku, o kterých, alespoň my, vůbec nevíme. Ale na pokoukání hezké. Nicméně v přepočtu za 5000,- Kč jsme si odváželi spíše vyčerpání, ale co by rodičpro děcka neučinil.

KONEČNĚ LACHTANI. A SVIŇUCHY.

Kerteminde na ostrově Fyn nabízí návštěvu nikoliv akvária ale výzkumného zoologického centra Fjord&Baelt jehož hlavní atrakcí jsou sviňuchy - jedná se o jedno ze dvou míst na světě, kde je možné kytovce podobnédelfínům sledovat. Návštěvnické plošiny nad nádrží jsou tak blízko, že si se sviňuchou koukáme přímo do očí. Z jejich pohledu vyzařuje inteligence a určitý nadhled nad námi, nadšenými diváky a tak na nás padáurčitá melancholie a pocit, že ONY vědí víc. Rozveselení, kromě lachtanů v druhé nádrži, najdeme uvnitřmořského centra, kde je možné vzít z nádržky do rukou mořského kraba (skutečně je to povoleno) a zjistit jak to lechtá. Doporučujeme ale přijít hned ráno, když se otevírá. Během dopoledne se areál slušně zaplňuje a zážitek již to není takový.

VENKOV, VENKOV, VENKOV A KODAŇ

I sami Dánové žertují, že je divné že mají vlaky intercity, když je Dánsku jediné město. Není to tak úplněpravda, ale něco na tom je. Většina měst jsou vlastně malé přístavy, ve vnitrozemí převažují pole a louky a tak je Kodaň, oproti všemu ostatnímu, naprosto výjimečná. Frčíme přes dva ostrovy a dva mosty (pěknědlouhé) a jsme tam. Mimochodem přejezd mostu z ostrova Fyn na Sjaelland je zážitkem. Technické údaje o mostu Storebaelt zjistíte snadno na internetu (www.storebaelt.dk). Aby Vás zaujal, uvádím jen, že v délce několika kilometrů se “vozovka” nese téměř rovně nad vodou, zlehka se dotýká malého ostrůvku, aby se následně klenula elegantním obloukem (který s délkou 1600 m je sám o sobě nejdelším mostním obloukem na světě) až na ostrov Sjaelland. Že tato cesta, která trajektem dříve trvala nejméně hodinu, vám nynízabere 10 minut, že denně tudy projede 30 000 aut a že se jednalo o předmět soudního sporu mezi Dánskem a Finskem. A samozřejmě, že se jedná o placený průjezd na jinak bezplatných dánských dálnicích (obytka jednosměrný průjezd zhruba 360 DKK).

Možnosti kempování v hlavním městě jsou rozmanité. Při našem vjezdu do Kodaně narážíme na CITY-CAMP. Je to ovšem betonová plocha uprostřed zbořeniště a staveniště, která nás ke strávení noci neláká. Naopak když projedeme napříč centrem, což se nám  povedlo kupodivu bez větších komplikací, narážíme u pobřeží na vyloženě rekreační kemp s pláží. Bohužel je plný a funguje zde  rezervační systém. A tak nakonec volíme něco mezi - kemp Bellahoj (Ulice Hvidkildevej - 55.699231; 12.514975)  v dosahu centra, ale dostatečně mimo. Plac, který měl být původně patrně fotbalovým hřištěm, ale kodanští si s tím asi nevěděli rady a tak to někdo šikovný obehnal plotem, natahal prodlužovačky s elektrikou (tak nějak volněloženo po trávě podle toho, kolik je kde aut) a vesele pronajímá obytkářům a stanařům. Toalety jako na vojně (v minulém století), sprchy v mobilních buňkách docela ucházející.

Hned vedle kempu probíhá cyklostezka (ta je tady všude) a tak v centru města jsme za 15 minut. Díky kolům projedem všechno co nás zajímá. V Novém přístavu je přeplněno, ale pivo, jídlo a zmrzlina na nábřeží, na lodi nebo v restauraci, jak je libo. Vyhlídkové projížďky lodí malou, větší i velkou, podle chuti a kapsy.  Na fotku s malou mořskou vílou se stojí fronta a chce to trochu šikovnosti, cvaknout když se tam turisté zrovna střídají. Mít ji samotnou, je opravdu umění. U vyhlídky na operu se griluje přímo na nábřeží, pěší zóna přecpaná a tak snad jen u královského paláce je prázdno. Město je zajímavé, ale hodně rozlehlé, a slohověponěkud přeplácané. Je vidět, že to byla oblast obchodu a jako přístav byla Kodaň vždy bohatá a tak to chtěla dávat na odiv. Ne vždy tím nejšťastnějším způsobem. Snaha o multikulturalismus je do očí bijící a tak z toho ta očka trochu bolí.

NA FARMU V AFRICE

Abychom si odpočinuli z rušné Kodaně, popojeli jsme kousek severně do Rungstedu. Malebný přístav, kde dnes parkují jachty především těch bohatších. Ale ani tady nemáme problém se připíchnout na elektřinu na přístavním parkovišti a můžeme, stejně jako jachtaři využívat výborně vybavené sociálky. Procházka po molu s restauracemi a krámky je romantická. Důvod návštěvy Rungstedu je ovšem malý baráček kousek od přístavu spolu s velkým zalesněným pozemkem - kdysi bydliště a dnes muzeum spisovatelky Karen Blixen. Je zde spousta vzpomínek na ní a především na její Vzpomínky na Afriku. Procházka lesoparkem, kterýdýchá úžasnou atmosférou, je pak příjemným zakončení celého výletu. Odtud už drandíme směrem na jih do Rodby kde se nalodíme na trajekt.

NAŠE DÁNSKÉ POSTŘEHY:

Silnice v Dánsku jsou naprosto úžasné bez děr, dobře upravené a perfektně značené. Ukazatelů je zde tolik a  tak dobře rozmístěných, že zabloudit se tu snad ani nedá. Navigace se tady jeví jako naprosto zbytečnou záležitostí (my ji neměli). Placený je most mezi ostrovy Fynn a Sjaelland.  Síť čerpacích stanic je dostatečná, ceny docela nepříjemné (litr nafty cca 10 DKK ). Lacinější jsou u automatických (self service) kde se platíkartou v tankomatu. Fungují spolehlivě.

kempy a STPL V Dánsku se nesmí stát mimo kemp. Protože tady se, to co se nesmí nedělá (viz níže) tak jsme ani nezkoušeli, jestli by nám to prošlo a stáli jsme buď v kempu (těch je v Dánsku zhruba 900), nebo na parkovištích v přístavech, kde je s tím počítáno (většinou připojení na elektřinu a možnost vstupu do výborných sociálek). Ceny kempů nejsou laciné, pro obytku a čtyřčlenou rodinu se pohybovaly okolo 300-350 DK. Většina kempů je ale velice dobře vybavených. V prvním kempu, kde se registrujete dostanete Campingcart, a dále už předkládáte ji, nikoli doklady.  Na STPL u přístavů se cena pohybuje 100-150 DK. Platí se v automatech, které stojí u velitelství přístavu. Kartičku je nutné umístit za okno. Skutečně se kontroluje.

JÍDLO

Výlet do Dánska není žádným gurmánským požitkem. V běžných restauracích je nabídka hamburgeru - je  obří a patrně bio,  s hranolky, nebo Nachos - chipsy se sýrem. Je to dobré, ale jíst delší dobu pouze to leze na nervy. Na druhou stranu velmi často v přístavu narazíte na rybářské obchůdky, kde se dá koupit kde co mořského  a ugrilováno či usmaženo v obytce to většinou chutná nejlépe. Osobní zkušenost říká, že ryby ze severního moře byly chutnější, než ty baltické.

Co možná překvapí je zmrzlina. Prodává se všude a konzumuje ji kde kdo v neskutečném množství. K dispozici jsou dva druhy - kopečková ovocná, ale především točená smetanová. Porce, že ji nemůžete unést, smetana tak sytá, že tři dny neobědváte a ještě se to vyválí (obalí) v čemkoliv se vám líbí - kokosovádrť, čokoládové lupínky, skořice, lentilková drť … Myslíte, že je to konec? Nikoli, správný dánský mlsoun si na vrcholek svojí zmrzliny vetkne indiánka, pardon pořádného indiána. Taková, řekněme dietní porce, bránit se je možné injekcí inzulinu. A jak chutná? Na poprvé jste unešeni, že na severu a tak dobrá zmrzlina? Na podruhé dobrý, ale jsme nějací plní. Třetí už nedojíte.

OBCHODY

Obchody a obchodníci v Dánsku jsou velice příjemné a příjemní. Platit se dá kartou téměř všude a téměřjakkoli velká/malá částka. Nikdo s tím nemá problém. Jsou zde určité speciality, jako například jsme nenarazili na něco co bychom nazvali foto - kino. Fotografické aparáty a potřeby k nim se prodávají v knihkupectví. Ale zvyknete si rychle.

KOLA

Kola jsou v Dánsku naprosto samozřejmou součástí života. Krajina, která je mírně zvlněná je k tomu přímo stvořena. Dánové ji navíc protkali sítí cyklostezek, takže dojet se dá téměř všude. Pravdou je, že především v Kodani, jsou cyklisté trochu “brutální”. Je nutné dávat včas znamení o odbočení či dokonce o zastavení, jinak vás doslova smete ten kdo jede za vámi. Stejně tak nekompromisní jsou v případě, že do cyklostezky vkročí chodec, byť omylem. Ale i na to se dá zvyknout.

VLAJKA

Dánové milují svoji vlajku. V prvních dnech nám to připadalo hezké. Mají ji vyvěšenu všude. Na stožáru na své zahradě, na domech, na obchodech, u hospod v kempu u obytky, dokonce i na plůtku, který si udělajíkolem stanu. Ale protože vlajka, kterou používají obyčejní lidé je trochu jiná, než královská, má i svápravidla. Nesmí viset přes noc. A tak večer všichni Dánové vlajku spořádaně spouštějí a ráno slavnostněvyvěšují. Po pár dnech si začnete připadat jako na pionýrském táboře. A když k tomu v přístavu narazíte na trubače, co spouštění vlajky doprovází hymnou a večerkou, skoro se postavíte do pozoru.

ZEMĚ - PŘÍRODA

Pobřeží Dánska je úžasné a stojí za návštěvu ať už se jedná o rozlehlé pláže, kde s dá opalovat i sportovat, skalnaté útesy, nebo přístavní hráze. Stejně tak pobřeží fjordů nabízí nádherná místa pro kempování a procházky. To, co se nachází mezi pobřežími už nás tak neuchvátilo. Karel Čapek ve své Cestě na sever věnuje Dánsku pouhých dvacet stránek přičemž říká: “A tady nejsou žádné vesnice, jako u nás, ale jenom dvorce rozhozené po jednom na zelené pastvě….Nic než boží grunt.” No a tak nějak si tu člověk připadá, jako na velikém statku. Navíc hory (oni tomu tak opravdu říkají) skoro ani nezaregistrujete.

PRAVIDLA

Zjednodušeně se dá říci, že v Dánsku všechno funguje a všichni dodržují stanovená pravidla. Improvizačněvybaveným členům slovanských národů to může leckdy připadat poněkud fádní až obtížné, ale je na to spoleh. A pravdou je že, když byste náhodu chtěli udělat něco co se nemá - neuklidit po sobě, zaparkovat kde se nesmí, nebo snad nezaplatit, budete mít vyloženě špatný pocit, že Vám to neprojde. Nebo alespoň že Vás někdo uvidí a zařídí aby Vám to neprošlo. Je to samozřejmě v pořádku, ale ono dodržování pravidel je tak striktní, že přemýšlíte, zda to vychází z těch lidí, nebo jak to tady vlastně mají zařízeno.

JAZYK

Nesnažne se dánštinu naučit. Je to určitá směsice tvrdých souhlásek, chrchlání a vrčení. I když si ta slova budete pamatovat, což už samo o sobě není jednoduché, určitě je vyslovíte špatně. A pokud se Vám podařísprávná kakofonie zvuků pak bezpochyby dáte důraz na špatnou slabiku a i to ve výsledku rozhoduje. Docílíte tedy pouze toho, že příslušný Dán povytáhne obočí a  shovívavě se na vás usměje. V celém Dánsku vystačíte s angličtinou. Na jihu Jutského poloostrova bez problémů i s němčinou.

SLUNĚNÍ A KOUPÁNÍ?

Možná je to k neuvěření, ale přijeli jsme z Dánska opáleni a vykoupáni. A to rozhodně nebylo, alespoň jak pravdomluvní Dánové tvrdili, úplně obvyklé léto. Velmi často pršelo i několik dní v kuse. Pak ale, najednou, vysvitlo slunce a bylo nádherně. Nicméně větrovku jsme tahali pořád s sebou.

Koupání bylo báječné, a rozhodně doporučujeme Severní moře. Pláže jsou tu dlouhé předlouhé, vlny obrovské a moře, možná překvapivě teplejší, než Balt na druhé straně Dánska. Způsobují to teplé golfsképroudy.

JET ČI NEJET?

Suché vnitrozemí, nás   neoslovilo. To ale neznamená že zde není nic zajímavého, zdaleka jsme neprojezdili všechno. Především ostrovem Fyn jsme jen prolétli. Fjordy jsou ale úžasné a pobřeží je skutečná nádhera.  A to pobřeží skoro nekončí, je totiž  dlouhé 7 314 km !!, pak je tedy co objevovat.

Informace o cestování po Dánsku můžete získat na http://www.visitdenmark.co.uk . Po zaregistrování Vám budou zasílat avíza a newslettery na připravované akce v Dánsku, případně se zde dají získat podrobnosti o zajímavostech přímo  na Vaší trase.

leden 2016

publikováno v Camper, Cars & Caravan